Třetí pilulka

čtvrtek 27. srpen 2009 15:03

Neo stojí před důležitou volbou.
Musí se rozhodnout, jestli spolknout modrou pilulku. Tím všechno skončí.
Probudí se doma a bude věřit, čemu bude chtít. Ale pokud spolkne červenou, dostane se do říše divů.
Neo volí červenou pilulku.

Tuto scénu z prvního a řekl bych i nejlepšího dílu trilogie Matrix mám snad nejraději. To dilema volby, ve filmu i v životě, je zásadní. Má člověk sáhnout po pohodlné, ale šedivé jistotě, nebo se vydat cestou napínavé, ale o to dobrodružnější nejistoty?

Na podobné rozcestí, ještě s bývalým panem ředitelem Zdeňkem Pokorným, jsme se před čtyřmi roky dostali také u nás na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Měli jsme tehdy na výběr hned ze tří pilulek.

Ta první byla, jak jinak, mdlá. Mohli jsme zůstat sedět "na vavřínech", byť pozvolna tlejících, a žít z podstaty věci. Když už naše organizace více méně bez skřípání pracovala dvě desetiletí, tím myslím od poslední volby modré nebo červené pilulky (dostavby velkého planetária), určitě by to ve stejném duchu bezesporu vydržela nejméně stejně dlouhou dobu. Když se něco osvědčilo v osmdesátých či devadesátých letech 20. století, když to tak vždycky bylo a fungovalo, tak proč to teď měnit… Slýchávali jsme často.

My jsme ale v roce 2005 dostali k ochutnání ještě dvě další pilulky. A v každé z nich se ukrývala jiná říše divů. Kdybychom spolkli tu první, vydali bychom se na cestu končící spuštěním nového digitálního projekčního planetária. Náš tři desetiletí starý optomechanický přístroj by se odstěhoval do depozitáře a na jeho místo by putovalo osm speciálních datových projektorů, které by pohyblivým obrazem pokryly celou projekční polokouli. To by byla paráda - putovat vesmírem, od hvězdy ke hvězdě, napříč galaxiemi, skrz černé díry, až k Velkému třesku… Stačí si zajet do Vídně, někam do Německa anebo už za pár týdnů do pražské Stromovky a sami se přesvědčíte, že se jedná o úžasná zařízení.

Jenže, ruku na srdce. Planetárium firmy Carl Zeiss Jena, které bylo v roce 1976 vyrobeno původně pro Mexico City, je v provozu již dvě desetiletí (od roku 1991). A i když skřípe, s péčí našich techniků určitě nějaký ten rok v provozu vydrží. Ale co kdybychom jej přeci jenom nahradili planetáriem digitálním? Dnes vím, že by to byla špatná volba.

Asi nemusíte být žádnými počítačovými fandy, abyste uvěřili tvrzení, že datové projektory vydrží v provozu více než jedno desetiletí. Vždyť je to totéž, jako kdybychom si dnes koupili digitální fotoaparát či mobilní telefon a předpokládali, že jej budeme každodenně používat ode dneška až do září 2019. Nehledě na vysoké provozní náklady (stovky tisíc korun za výměnu lamp v projektorech), zatím nijak úžasné rozlišení (nanejvýš 16 Mpx - ovšem pokrývající celou kopuli velkého planetária), ale i komplikované možnosti vlastní tvorby (jak pro tvůrce, tak i nároky na výpočetní čas).

Je dobře, že jsme si v roce 2005 tuto digitální pilulku nevybrali, ale sáhli po té třetí, za kterou se skrývala ambiciózní přestavba naší organizace v "Přírodovědné exploratorium".  Kdybychom instalovali špičkový přístroj ve staré budově, dostali bychom se dnes do pozice majitele Ferrari, do kterého se lije olej z hranolek a jenž parkuje v kůlně za hlavním nádražím.

A cože bude ono „Přírodovědné exploratorium“? Projekt si klade za cíl transformovat Hvězdárnu a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně z „klasické“ ryze astronomické instituce v multivizuální centrum, v němž dojde k průniku vědy, umění a vzdělávání. Důraz bude i nadále kladen na popularizaci moderních vědeckých poznatků z astronomie a nově i dalších přírodovědných oborů – fyziky, matematiky, geologie, chemie apod. Záměrem je vykročit ze stereotypu, zhodnotit již získané zkušenosti pracovníků, hledat nové, nečekané, opomíjené či překvapivé formy přírodovědného poznávání a vytvořit prostor, ve kterém se věda stane vášní nejen těch, kteří ji tvoří, nýbrž všech obyvatel města. Budeme tedy inspirovat a předvádět, že přírodní vědy jsou pro lidstvo zajímavé a nadmíru důležité.

Občas se mne někdo zeptá, zda bychom si tuto pilulky vybrali i nyní. Kdybychom věděli, co všechno takový projekt pohltí času a kolik problémů přinese. Myslím, že ano. Naštěstí jsme totiž, až na výjimky, narazili na celou řadu skvělých a pro věc nadšených lidí. Architekt, pracovníci magistrátu, zaměstnanci hvězdárny a planetária… ti všichni nám pomohli spolknout a především strávit červenou pilulku, umožňující cestu do říše divů.

Samozřejmě, ještě jsme nezačali stavět. Cesta k procitnutí bude stále zdlouhavá, i když už nemíří do nekonečna. Snad již během několika týdnů nabude právní moci územní rozhodnutí. Poté - doufám - získáme stavební povolení a nakonec i generálního dodavatele. A jestli vše půjde podle plánu, pak jsou následující měsíce poslední, kdy můžete hvězdárnu a planetárium na Kraví hoře zastihnout v původním kabátě. Restart se totiž blíží přímo mílovými kroky.

Nyní nastává proces, kdy je Neo odpojen od Matrixu.
To přináší četné změny. Je tím otřesen.
Zotavuje se. Jako by se znovu narodil.
Jiří Dušek

matějpilulka věda15:2528.8.2009 15:25:46

Počet příspěvků: 1, poslední 28.8.2009 15:25:46 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Dušek

Jiří Dušek

O zajímavých i běžných událostech v každodenním životě, na brněnské hvězdárně i v celém přilehlém vesmíru.

Ředitel Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, kde se mj. věnuje přípravě multivizuálních představení pod umělou oblohou planetária. Autor řady populárně-vědeckých publikací, vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, předsedá Sdružení hvězdáren a planetárií. Kromě astronomie je mojí velkou láskou cestování, potápění, speleologie a balónové létání.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky