Setkání s kometou

pátek 24. září 2010 11:47

V říjnové procházce hvězdnou oblohou se podíváme na jednu velmi zajímavou vlasatici. Pravidelná procházka blízkým i vzdáleným vesmírem - ve zkrácené podobě vydávaná v Lidových novinách v příloze Věda.

Nejnápadnější ozdobou říjnové oblohy je planeta Jupiter. Nachází se v souhvězdí Ryb, jako nepřehlédnutelně jasná „hvězda“ zaujme pozornost i náhodného pozorovatele a zapadá až nad ránem. Jupiterův relativně veliký kotouček nabízí dokonce i v malém astronomickém dalekohledu k zahlédnutí celou řadu jemných detailů, v okolí planety pak můžeme sledovat také divadlo hrané čtyřmi nápadnými satelity.

Poblíž Jupiteru se nachází Uran – hledat jej musíme s dalekohledem asi dva a půl úhlového stupně východním směrem. Krátce po západu Slunce, lze v oparu jihozápadního obzoru zahlédnout také Venuši. I když je patná pouhýma očima, již brzy zmizí za Sluncem, aby se o pár týdnů později objevila na ranní obloze jako jitřenka. Nejzajímavější objekt říjnové oblohy ale najdeme někde úplně jinde, v souhvězdí Kasiopeji a později i Persea. Právě zde se totiž pohybuje kometa 103P/Hartley.
Každý rok jsou na nebi velkým dalekohledem pozorovatelné zhruba dvě desítky velmi slabých komet, zhruba jednou do roka dostaneme příležitost zahlédnout nápadnější vlasatici na vlastní oči i menším přístrojem. Jednou za několik let se k Zemi přiblíží kometa, která je patrná i bez dalekohledu. Zpravidla vypadá jako drobná, kruhová skvrnka o úhlovém průměru nanejvýš několik minut, výjimečně ozdobená až několik stupňů dlouhým chvostem. A právě takovou podívanou slibuje kometa Hartley 2.
Vlasatice byla objevena již 16. března 1986 Malcolmem Hartleym na australské observatoři v Siding Spring. Jelikož se jedná o druhou kometu objevenou tímto pozorovatelem, hovoří se o ní též jako o Hartley 2, označení „103P“ pak znamená, že se jedná o 103. známou kometu s krátkou periodou oběhu.
Hartley 2 kolem Slunce oběhne jednou za 6 a půl roku. Zatímco nejbližší bod její dráhy v současnosti leží poblíž dráhy planety Země (srážka nehrozí), ten nejvzdálenější najdeme až za Jupiterem. Právě gravitační pole této největší planety v minulosti výrazně ovlivnilo její pohyb Sluneční soustavou – kometa se k Jupiteru v letech 1947, 1971 a 1982 natolik přiblížila, že byla „vymrštěna“ mnohem blíže ke Slunci, než v minulých staletích.
Srdcem každé vlasatice je jádro o průměru nanejvýš několika kilometrů, které ze Země nikdy nezahlédneme. V případě Hartley 2 se odhaduje na pouhé dva kilometry. I když je složeno z vodního ledu, oxidu uhličitého a organických látek, řadí se mezi nejtmavší objekty Sluneční soustavy. Lze říci, že je přibližně dvojnásobně tmavší, než čerstvě položený asfalt. Jakmile se takové jádro přiblíží ke Slunci, začne se z jeho povrchu uvolňovat plyn i prach, které přechodně vytvoří velmi řídkou atmosféru o velikosti od stovek tisíc až do několika desítek milionů kilometrů (vznikne koma, též hlava komety). Tato dočasná obálka je nasvětlena Sluncem a na obloze tak vykreslí kometu. Prakticky veškerá hmota vlasatice však zůstává i nadále ukryta v nepatrném a ze Země nezahlédnutelném jádru.
Dostane-li se kometární jádro ještě blíže ke Slunci, jsou uvolněné atomy plynu strhávány magnetickým polem slunečního větru, takže vytvoří nápadný chvost směřující od Slunce. I když může dosáhnout délky až desítek milionů kilometrů, hustota tohoto plazmového chvostu je stále blízká vakuu. Drobné prachové částice uvolňované z jádra se naopak rozptylují podél dráhy komety a formují nápadnější, mnohdy zakřivený prachový ohon s délkou až 150 milionů kilometrů.
Plazmový (též iontový) ohon zviditelňují molekuly ionizované ultrafialovými fotony přicházejícími od Slunce, proto má tato část komety na barevných záběrech modrý či zelený odstín. Prachové částice rozptylují sluneční světlo všech vlnových délek, proto jsou prachové ohony světle bílé, široké a „rozmazané“. Díky perspektivě se přitom oba typy chvostů mohou ocitnout i před kometou a vytvořit protichvost.
Stejně jako u všech ostatních slabých jevů musíme kvůli kometám vyhledávat co nejtmavší oblohu. Jejich viditelnost pak ovlivňuje i poloha vůči Slunci a Zemi – k oběma objektům by měly být pokud možno ve stejné době, co nejblíže. Taková výhodná kombinace nastane u komety Hartley 2 právě v průběhu tohoto měsíce. K Zemi se totiž přiblíží 20. října – zahlédneme ji ze vzdálenosti pouhých 18 milionů kilometrů. Jenom o osm dní později projde také kolem Slunce.
S ohledem na fázi Měsíce máme největší šanci zahlédnout Hartley 2 v první polovině října. Tehdy ji najdeme jenom 1,5 úhlového stupně jižně od hvězdy alfa Cassiopeiae. Její jasnost se odhaduje na 6 magnitud, měla by být na hranici viditelnosti bez dalekohledu, ale snadněji ji spatříme s dalekohledem s větším zorným polem. Pozvolna se pohybující kometa však nebude stát na místě, proto ji 7. října zastihneme u Dvojité hvězdokupy v Perseovi (též označované jako chí a h Persei). Poté se přesune směrem do souhvězdí Vozky. Ve středu 20. října ji vytvoří společnost nápadná hvězda Capella, to však již bude pozorování rušit Měsíc.
Od 28. října se bude Hartley 2 vzdalovat od Slunce, takže úměrně tomu bude klesat i její nápadnost. Nicméně nejzajímavější divadlo proběhne 4. listopadu. Tento den totiž pouhých tisíc kilometrů od jádra proletí sonda EPOXI, která na ni zamíří dvě kamery a infračervený detektor.
Tato meziplanetární observatoř se proslavila v roce 2006 pod názvem Deep Impact. Tehdy vyslala k jádru komety Tempel 1 půltunový projektil, jenž po nárazu vytvořil kráter o velikosti fotbalového hřiště. Sonda pak prolétla oblakem uvolněného materiálu a provedla chemickou analýzu. Jelikož přestála rizikový manévr bez úhony, využily se vědecké přístroje na její palubě v následujících letech k jiným úkolům. Citlivé dalekohledy začaly studovat zákryt hvězdy exoplanetami a sonda přejmenovaná na EPOXI byla vyslána k jádru komety Hartley 2. Zda bude podobně úspěšná, se dozvíme již za měsíc.
Celooblohová mapka je nastavena na 1. října 2010 na 23 hodin letního středoevropského času (15. října tedy platí pro 22 hodin a 31. října pro 20 hodin středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou. Obdélníkový výřez zobrazuje výhled do okolí souhvězdí Kasiopeji, kde se pohybuje kometa Hartley 2.

Nejnápadnější ozdobou říjnové oblohy je planeta Jupiter. Nachází se v souhvězdí Ryb, jako nepřehlédnutelně jasná „hvězda“ zaujme pozornost i náhodného pozorovatele a zapadá až nad ránem. Jupiterův relativně veliký kotouček nabízí dokonce i v malém astronomickém dalekohledu k zahlédnutí celou řadu jemných detailů, v okolí planety pak můžeme sledovat také divadlo hrané čtyřmi nápadnými satelity.

Poblíž Jupiteru se nachází Uran – hledat jej musíme s dalekohledem asi dva a půl úhlového stupně východním směrem. Krátce po západu Slunce, lze v oparu jihozápadního obzoru zahlédnout také Venuši. I když je patná pouhýma očima, již brzy zmizí za Sluncem, aby se o pár týdnů později objevila na ranní obloze jako jitřenka. Nejzajímavější objekt říjnové oblohy ale najdeme někde úplně jinde, v souhvězdí Kasiopeji a později i Persea. Právě zde se totiž pohybuje kometa 103P/Hartley.

Každý rok jsou na nebi velkým dalekohledem pozorovatelné zhruba dvě desítky velmi slabých komet, zhruba jednou do roka dostaneme příležitost zahlédnout nápadnější vlasatici na vlastní oči i menším přístrojem. Jednou za několik let se k Zemi přiblíží kometa, která je patrná i bez dalekohledu. Zpravidla vypadá jako drobná, kruhová skvrnka o úhlovém průměru nanejvýš několik minut, výjimečně ozdobená až několik stupňů dlouhým chvostem. A právě takovou podívanou slibuje kometa Hartley 2.

Vlasatice byla objevena již 16. března 1986 Malcolmem Hartleym na australské observatoři v Siding Spring. Jelikož se jedná o druhou kometu objevenou tímto pozorovatelem, hovoří se o ní též jako o Hartley 2, označení „103P“ pak znamená, že se jedná o 103. známou kometu s krátkou periodou oběhu.

Hartley 2 kolem Slunce oběhne jednou za 6 a půl roku. Zatímco nejbližší bod její dráhy v současnosti leží poblíž dráhy planety Země (srážka nehrozí), ten nejvzdálenější najdeme až za Jupiterem. Právě gravitační pole této největší planety v minulosti výrazně ovlivnilo její pohyb Sluneční soustavou – kometa se k Jupiteru v letech 1947, 1971 a 1982 natolik přiblížila, že byla „vymrštěna“ mnohem blíže ke Slunci, než v minulých staletích.

Srdcem každé vlasatice je jádro o průměru nanejvýš několika kilometrů, které ze Země nikdy nezahlédneme. V případě Hartley 2 se odhaduje na pouhé dva kilometry. I když je složeno z vodního ledu, oxidu uhličitého a organických látek, řadí se mezi nejtmavší objekty Sluneční soustavy. Lze říci, že je přibližně dvojnásobně tmavší, než čerstvě položený asfalt. Jakmile se takové jádro přiblíží ke Slunci, začne se z jeho povrchu uvolňovat plyn i prach, které přechodně vytvoří velmi řídkou atmosféru o velikosti od stovek tisíc až do několika desítek milionů kilometrů (vznikne koma, též hlava komety). Tato dočasná obálka je nasvětlena Sluncem a na obloze tak vykreslí kometu. Prakticky veškerá hmota vlasatice však zůstává i nadále ukryta v nepatrném a ze Země nezahlédnutelném jádru.

Dostane-li se kometární jádro ještě blíže ke Slunci, jsou uvolněné atomy plynu strhávány magnetickým polem slunečního větru, takže vytvoří nápadný chvost směřující od Slunce. I když může dosáhnout délky až desítek milionů kilometrů, hustota tohoto plazmového chvostu je stále blízká vakuu. Drobné prachové částice uvolňované z jádra se naopak rozptylují podél dráhy komety a formují nápadnější, mnohdy zakřivený prachový ohon s délkou až 150 milionů kilometrů.

Plazmový (též iontový) ohon zviditelňují molekuly ionizované ultrafialovými fotony přicházejícími od Slunce, proto má tato část komety na barevných záběrech modrý či zelený odstín. Prachové částice rozptylují sluneční světlo všech vlnových délek, proto jsou prachové ohony světle bílé, široké a „rozmazané“. Díky perspektivě se přitom oba typy chvostů mohou ocitnout i před kometou a vytvořit protichvost.

Stejně jako u všech ostatních slabých jevů musíme kvůli kometám vyhledávat co nejtmavší oblohu. Jejich viditelnost pak ovlivňuje i poloha vůči Slunci a Zemi – k oběma objektům by měly být pokud možno ve stejné době, co nejblíže. Taková výhodná kombinace nastane u komety Hartley 2 právě v průběhu tohoto měsíce. K Zemi se totiž přiblíží 20. října – zahlédneme ji ze vzdálenosti pouhých 18 milionů kilometrů. Jenom o osm dní později projde také kolem Slunce.

S ohledem na fázi Měsíce máme největší šanci zahlédnout Hartley 2 v první polovině října. Tehdy ji najdeme jenom 1,5 úhlového stupně jižně od hvězdy alfa Cassiopeiae. Její jasnost se odhaduje na 6 magnitud, měla by být na hranici viditelnosti bez dalekohledu, ale snadněji ji spatříme s dalekohledem s větším zorným polem. Pozvolna se pohybující kometa však nebude stát na místě, proto ji 7. října zastihneme u Dvojité hvězdokupy v Perseovi (též označované jako chí a h Persei). Poté se přesune směrem do souhvězdí Vozky. Ve středu 20. října ji vytvoří společnost nápadná hvězda Capella, to však již bude pozorování rušit Měsíc.

Od 28. října se bude Hartley 2 vzdalovat od Slunce, takže úměrně tomu bude klesat i její nápadnost. Nicméně nejzajímavější divadlo proběhne 4. listopadu. Tento den totiž pouhých tisíc kilometrů od jádra proletí sonda EPOXI, která na ni zamíří dvě kamery a infračervený detektor.

Tato meziplanetární observatoř se proslavila v roce 2006 pod názvem Deep Impact. Tehdy vyslala k jádru komety Tempel 1 půltunový projektil, jenž po nárazu vytvořil kráter o velikosti fotbalového hřiště. Sonda pak prolétla oblakem uvolněného materiálu a provedla chemickou analýzu. Jelikož přestála rizikový manévr bez úhony, využily se vědecké přístroje na její palubě v následujících letech k jiným úkolům. Citlivé dalekohledy začaly studovat zákryt hvězdy exoplanetami a sonda přejmenovaná na EPOXI byla vyslána k jádru komety Hartley 2. Zda bude podobně úspěšná, se dozvíme již za měsíc.

 

Obloha v rijnu 2010

Celooblohová mapka je nastavena na 1. října 2010 na 23 hodin letního středoevropského času (15. října tedy platí pro 22 hodin a 31. října pro 20 hodin středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou. Obdélníkový výřez zobrazuje výhled do okolí souhvězdí Kasiopeji, kde se pohybuje kometa Hartley 2.

 

Jiří Dušek

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Dušek

Jiří Dušek

O zajímavých i běžných událostech v každodenním životě, na brněnské hvězdárně i v celém přilehlém vesmíru.

Ředitel Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, kde se mj. věnuje přípravě multivizuálních představení pod umělou oblohou planetária. Autor řady populárně-vědeckých publikací, vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, předsedá Sdružení hvězdáren a planetárií. Kromě astronomie je mojí velkou láskou cestování, potápění, speleologie a balónové létání.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky