KONEC SVĚTA: RELOADED

čtvrtek 5. listopad 2009 15:54

O koncích světa - stále jinak.

Můj první konec světa proběhl na jaře roku 1997. Díval jsem se na oblohu a obdivoval dvojici zářících chvostů komety Hale-Bopp, bezesporu mediálně nejznámější a jedné z nejjasnějších vlasatic 20. století. Ve Spojených státech amerických v téže době páchali hromadnou, dokonale uhlazenou sebevraždu stoupenci kultu Nebeské brány. Celkem 39 sektářů tak učinilo ve víře, že se znovu probudí na palubě létajícího talíře doprovázejícího právě kometu Hale-Bopp.

Zda se jim přesídlení podařilo, již nezjistíme. Faktem ale je, že komety byly odjakživa považovány za posly špatných zpráv, tedy katastrof, hladomorů i válek, stejně jako úmrtí králů či císařů. A to nejen v pradávné minulosti. Tak třeba v roce 1910, při přiblížení komety Halley, mnozí skeptici očekávali konec světa, optimisté pouze otrávení pozemského ovzduší. Naše planeta totiž v téže době prolétla chvostem známé vlasatice, ve které astronomové krátce předtím identifikovali celou řadu „jedovatých" plynů. Všeobecná panika pak měla pozitivní vliv na výrobce plynových masek a blíže nespecifikovaných „kometárních pilulek".

Kosmofobie se krásně rozvinula také v srpnu 1999, v době úplného zatmění Slunce, které bylo viditelné z řady evropských států. V kombinaci s několika dalšími astronomickými jevy se vyrojily zaručené předpovědi, že 11. srpna 1999 spadne na Paříž ruská orbitální stanice Mir, resp. že se do nás trefí v záři Slunce ukrytá obří kometa. 

Exoplaneta očima malíře, zdroj SA - C.Carreau

Pominu-li problém Y2K, pak další konec světa nadešel 5. května 2000, kdy se planety Sluneční soustavy dostaly do „jedné přímky". Asymetricky působící gravitační síla pak měla na Zemi vyvolat fatální zemětřesení posouvající kontinenty a vlny tsunami dosahující výšky mnoha stovek metrů.

Planety však na děsivé vize pranic nehleděly: Vzájemné gravitační působení je přímo úměrné hmotnosti těles, avšak nepřímo úměrné čtverci jejich vzdálenosti. Takže i kdyby se planety skutečně seřadily do jedné přímky, pak by jejich celkové silové působení na planetu Zemi nepřevýšilo 1/6500 působení Slunce (tj. 0,0002). A protože se v květnu roku 2000 se ocitnuly v oblasti o průměru asi dvacet úhlových stupňů, byl výsledek jejich gravitačního působení ještě menší.

Horké chvíle připravil také Mars, který se ve středu 27. srpna 2003 k Zemi přiblížil na pouhých 55 758 006 kilometrů. Ve dnech předcházejících (nikoli však následujících) se pak hvězdárny ocitnuly v obležení tisíců návštěvníků toužících spatřit čokoládově hnědou kouli, na níž budou pózovat naši oranžoví sousedi. Nestalo se tak. Tradicí ale je, že od té doby začne každé léto internetem kolovat zpráva vybízející k jedinečnému pozorování oranžové planety. V srpnu prý bude na noční obloze stejně velký jako Měsíc v úplňku, takže vykreslí magické „červené oko"! Nejjasněji jej uvidíme 27. srpna, kdy se Mars přiblíží na 34,65 mil. km k Zemi. Další tak těsné přiblížení k Zemi pak nastane až v roce 2287... Co na tom, že se planeta na pozemské obloze pohybuje, takže například letos bude nejlépe viditelná koncem roku. I když ani v tomto případě nikoli v podobě magického oka.

Exoplaneta očima malíře, zdroj NASA/Hubble

Aktuálním hitem „vesmírné apokalypsy" jsou události očekávané 21. prosince roku 2012, kdy skončí třináctý cyklus mayského kalendáře. Neví se přesně, co se stane, ale každopádně to bude pro nás lidi velmi špatné...  Zastánci katastrofických událostí se přitom opírají také o proroctví populárního Nostradama a - to především - o přílet tajemné planety Nibiru, jejíž gravitační pole vychýlí zemskou osu, přehodí magnetické póly, spálí biomasu... a tak dále a tak dále.

Na strašidelné vlně se už nějakou dobu vezou autoři pesimistických knih (na Amazon.com jich najdete více než dvě stě), www stránek (Google nabízí několik set tisíc odkazů) a nově se v těchto dnech přidává i hollywoodský velkofilm se stručným a jasným názvem „2012" od režiséra Rolanda Emmericha. Z osobní zkušenosti pak sleduji narůstající četnost dotazů docházejících přímo na mateřskou Hvězdárnu a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně.

A svým způsobem, proč ne. Pomineme-li možnost, že se jedná o mýtus, musíme přiznat, že k radikální přestavbě pozemského života v minulosti již několikrát skutečně došlo. Například fakt, že se před 65 miliony roky zřítila do oblasti střední Ameriky planetka o průměru několika kilometrů, která přinesla smrt nejméně třem čtvrtinám všeho živého, považuje za samozřejmé stále větší množství odborníků.

Paleontologické studie přitom naznačují, že tato katastrofa rozhodně nemusela být jedinou. K masivnímu vymírání živočichů a rostlin - zdánlivě bez jakékoli příčiny - docházelo častěji. Nejstarší zdokumentovaná „čistka" proběhla před 250 miliony roky, na konci období tzv. permu, nejmladší před 15 miliony roky. Mezitím nejméně šest dalších.

Už na počátku roku 1984 se přitom díky Davidu Raupovi a Johnu Sepkoskemu z Chicagské univerzity objevila velmi originální myšlenka, která mohla tyto katastrofy vysvětlit. Kolem Slunce nejméně po čtvrt miliardy roků obíhá červený trpaslík - málo zářivá hvězda, nazývaná podle řecké bohyně odplaty Nemesis. Pohybuje se po protáhlé dráze, která ji zanáší až tři světelné roky daleko, kolem dokola přitom oběhne jednou za asi 26 milionů roků.

To nejhorší přichází při jejím přiblížení ke Slunci, když se Nemesis zanoří do tzv. Oortova oblaku, jenž představuje pozůstatek původní mlhoviny, z níž se formovala Sluneční soustava. Začíná někde za dráhou Neptunu, končí ve vzdálenosti dvou světelných roků, tvoří jej více než bilion větších ledových těles a právě z něj se rekrutuje většina komet. (Nejbližší hvězda Proxima Centauri - shodou okolností také červený trpaslík - leží 4,25 světelného roku daleko.)

Průlet hmotného tělesa Oortovým oblakem, jakým Nemesis bezesporu musí být, se neobejde bez odezvy. Dojde k vychýlení několika stovek tisíc, možná až milionů komet, z nichž se velká část vydá do vnitřních oblastí Sluneční soustavy (zbytek naopak naše Slunce definitivně opustí). Pravděpodobnost, že si to několik z nich namíří rovnou k Zemi, se tak promění téměř v jistotu.

Bohužel, celá teorie má několik slabých míst. Kupodivu jím není námitka, že bychom Nemesis už dávno nalezli. Červení trpaslíci patří mezi hodně slabé hvězdy: mohou mít hmotnost jenom 0,075 Slunce (tj. zhruba sto Jupiterů) a povrchovou teplotu jenom 2500 kelvinů. Takové stálice jsou tudíž jenom velmi málo zářivé a lehce uniknou naší pozornosti. Vždyť i Proximu Centauri, byť je nejbližším známým trpaslíkem, stěží uvidíte i ve velkém dalekohledu.

Červení trpaslíci přitom představují jakýsi hvězdný plankton, který zastupuje dvě třetiny hvězdné populace a jsou tak ve vesmíru nejrozšířenější stálice. Pravděpodobnost, že by se v nebeské záplavě mohla ukrývat nepoznaná, blízká hvězda, tak rozhodně do nedávna nebyla nulová. Kromě toho by Nemesis mohl představovat i méně zářivější trpaslík hnědý.

Bohužel, nebo spíše naštěstí, před pár roky začalo několik systematických prohlídek hvězdné oblohy, které by v infračerveném oboru elektromagnetického spektra na takového souseda rychle narazily. A i když nedoběhly do cíle, navíc se další připravují, je pravděpodobnost existence Nemesis blízká nule.

V souvislosti s rokem 2012 se hovoří také o planetě Nibiru. Babylonští astronomové prý kdysi sledovali stejnojmenné těleso (planetu?), která se objevuje jednou za 3600 roků. Dochované hliněné tabulky dokonce hovoří o pradávných astronautech mimozemské civilizace Anunnaki...

I když bychom připustili, že Nibiru je planetou, tedy chladným tělesem menším než Nemesis, pak se opět nemusíme ničeho obávat. Dráhy komet by nemohla ovlivňovat nijak dramaticky a jediný způsob, jak by nás mohla ohrozit, je přímou srážkou. Pokud by ale mělo k apokalypse dojít již v roce 2012, pak by byla snadno pozorovatelná i malými dalekohledy. S ohledem na fyzikální zákony by se totiž již nyní nacházela nanejvýš ve vzdálenosti Jupiteru či Saturnu a snadno uvízla v síti automatických observatoří pátrajících po neznámých tělesech Sluneční soustavy.

Není přitom možné věřit zaručeným portrétům Nibiru/Nemesis kolujícím po Internetu, které se podařilo náhodně nasnímat amatérským pozorovatelům anebo propašovat z utajených observatoří astronomům profesionálním. Buď se jedná o záběry běžných vesmírných objektů anebo o zjevné falzifikáty. Vyloučena samozřejmě není ani celosvětová konspirace vlád všech států či sektářská dohoda všech astronomů pod vedením Mezinárodní astronomické unie... Ale tuto teorii má již vyhrazeno (ne)přistání člověka na Měsíci.

Sama Nemesis naštěstí nemůže existovat i z jiných důvodů: Gravitačním působením okolních hvězd i rozsáhlých oblaků plynu a prachu (tzv. molekulových mračnech), by byla soustava Slunce - červený trpaslík natolik rušena, že by se během stovky milionů roků rozpadla. A podobné problémy se stabilitou oběžné dráhy by měla i Nibiru.

Tento optimistický závěr ale nic nemění na skutečnosti, že mnohé z dávných globálních katastrof skutečně vyvolaly pády velkých kometárních jader či planetek. Avšak žádné těleso Nibiru či Nemesis, které by určovalo jejich pravidelné příchody, neexistuje, není v dohlednu a rozhodně se nezjeví právě 21. prosince 2012.

Znamená to však, že bychom se měli vysmát jak apokalyptickým knížkám, www stránkám či nejnovějšímu blockbusteru „2012"? Nikoli! Vždyť člověk se nejraději bojí v okamžiku, kdy moc dobře ví, že se mu nic nestane. Tedy až na ty skutečné vesmírné hrozby...

Jiří Dušek

ggzapametajte si tento dátum22:1215.3.2010 22:12:41
Irena Marchinteligentni a vystizny11:2112.11.2009 11:21:46
ANanakVýborný11:0910.11.2009 11:09:29
Patrik TrnčákKonečná v roce 201211:488.11.2009 11:48:59
Daniela Rapavamoc potešilo04:046.11.2009 4:04:05
Tomáš JurčíkPotřebný článek18:445.11.2009 18:44:38
NaďaMoc příjemný článek i17:545.11.2009 17:54:02
HonzaPo pravde,16:275.11.2009 16:27:41

Počet příspěvků: 10, poslední 15.3.2010 22:12:41 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Jiří Dušek

Jiří Dušek

O zajímavých i běžných událostech v každodenním životě, na brněnské hvězdárně i v celém přilehlém vesmíru.

Ředitel Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, kde se mj. věnuje přípravě multivizuálních představení pod umělou oblohou planetária. Autor řady populárně-vědeckých publikací, vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, předsedá Sdružení hvězdáren a planetárií. Kromě astronomie je mojí velkou láskou cestování, potápění, speleologie a balónové létání.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky